Co to vůbec marginální skupina je? Jedná se o lidi na okraji společnosti. Byla jim upírána čest, proto se z nich stali bezectní lidé. Kdo do této vrstvy patřil? Především jedinci živící se krví, tedy lidé, kteří při své živnosti přicházeli do styku s touto lidskou kapalinou – řezníci, ovčáci, rybníkáři, kati. Takové živnosti byly nazývány jako nepoctivé. Dále sem patřili všichni kočovníci – herci, opět rybníkáři, cikáni, muzikanti, žebráci. Řemesla, která souvisela se smrtí se do marginální skupiny zahrnovala též – samozřejmě opět kati, hrobníci, rasi. Poslední, kdo nesměl v této skupině chybět, byli jinověrci – vyznavači jiné víry, tedy především židé. Bezectné byly samozřejmě i prostitutky, ale také mentálně nemocní!
Dnešní příspěvek bude na téma dějin každodennosti. Ukážeme vám několik zajímavostí ze života těchto jedinců.
10. Rybníkáři – všichni za jednoho, jeden za všechny!
Rybníkáři se vyznačovali tím, že velmi zastávali kolektivismus. Vždy vystupovali jako celek, a to i v případech, kdy stanuli před krutou rukou práva. Rybníkáře si nepředstavujte jako milé současné rybáře! Byli to násilníci, zloději a neuvěřitelní milovníci opojných večerů. Před spaním (pod širým nebem) se nezdráhali a pojíst kradené zvířectvo.
9. Neřád jménem prostituce
Věděli jste, že slovo prostituce nemělo v raném novověku své místo? Místo toho se obecně používal termín neřád. Zajímavá jsou i další označení spojená s prostitucí. Veřejné domy se nazývaly jako hampejzy, prostitutkám se říkalo nevěstky, kuběny, souložnice, hurvy nebo (jako dnes) kurvy.
8. Kouzelné cikánské kořeny
Cikánské etnikum dle veškerých pramenů pochází nejspíše z Indie. První opravdová písemná zmínka o pobytu cikánů na našem území se datuje na rok 1416. Pojmenování cikáni pochází z německého Zigeuner, což původně značilo čaroděje, i na základě toho byli tito lidé zprvu přijímáni s důvěrou, tvrdilo se o nich, že jsou poctivými šiřiteli křesťanství.
7. Kati, aneb obávaní a léčitelští boháči
Kati, jako tvůrci smrti, byli velmi obávanými lidmi, proto museli obývat pouze okrajové lokality, mimo veřejně obyvatelné prostory. Dokonce i v kostele měli své vlastní vyhrazené místo. Zajímavé bylo, že mnohdy byli kati celkem dost zámožní. Své bohatství se snažili držet v rodinném řemesle, proto si většinou kat bral za ženu dceru jiného kata. A víte, bez čeho neudělal správný kat téměř žádný krok? Bez svého meče. Stále ho nosil při sobě. Mohlo by vás také zaujmout, že tito popravčí byli zároveň i skvělými bylinkáři a léčiteli.
6. Jak zatočit se zahálkou? Bridewellem!
Londýn, 1552. V této době a na tomto místě se Angličané rozhodli říct zahálce, žebrání a potulování NE! V Bridewellu se založil speciální útulek, kde všichni vyznavači zahálky vykonávali nucené práce. Pro svou oblibu vzniklo dalších cca 200 takových útulků, které dle původní lokality nesly názvy Bridewell.
5. Špatné tělesné šťávy vedou k bezectnosti
O duševně nemocných se povídalo, že za jejich zdravotní stav mohou špatné tělesné šťávy, tato domněnka stačila k tomu, aby byli nemocní přesunuti do marginální skupiny.
4. Samuel Oppenheimer, žid, který věděl, jak povyrůst
Židé byli velmi problematickou sociální skupinou. Lichváři a jinověrci, tak byli nejvíce viděni veřejností. Nebylo lehké získat si oblibu u lidu, natož u dvora, ale jeden dost dobře věděl, jak dosáhnout moci. Samuel Oppenheimer byl žid, který svým úvěrem držel pohromadě celou habsburskou pokladu!
3. Uklízeči mrtvol nesou jméno rasi
Rasi, neboli pohodní, byly lidé, kteří se starali o tu typicky špinavou práci. Odklízeli uhynulá zvířata, odstraňovali sebevrahy a mimo jiné fungovali i jako antouškové – odchytávali toulavé psi a kočky. Co s nimi pak dělali? Zabíjeli je!
2. Odsoudíme, pohodujeme…
Je jisté, že většina sociálně izolovaných lidí stanula pro své kroky před tehdejší justicí. Perlou je, že v oněch dobách byl soud vždy završen nemalou hostinou!
1. Gilotina jako konečné řešení
K marginálním skupinám se vážou i tresty, které mnohdy zástupci této vrstvy byli nuceni podstoupit. Kdy se trestanci prvně setkali s takovou gilotinou? První gilotina v podobě, v jaké ji známe, spatřila světlo světa ve Francii, dne 11. dubna 1792 za Velké francouzské revoluce. Pojmenována byla podle velkého milovníka gilotin – francouzského lékaře Dr. Guillotina.
