5 Unzen, Japonsko 1792
Počet obětí: 15000
Sopka se nachází na ostrově Kjúšú a je stále aktivní. Největší aktivita je z roku 1792, kdy její erupce, která vyvolala masivní vlnu tsunami zahubila přes 15000 lidí. Měla výšku přes 100 metrů a tato katastrofa je považována za jednu z největších japonských katastrof vůbec. Nešlo možná ale zas tak o erupci jako takovou, protože tuto vlnu vyvolala sopka tím, že celá její jedna část se zhroutila do moře. Vědci se dodnes dohadují o tom, zda to zhroucení vyvolala skutečně erupce a nebo zemětřesení. Naposledy byla sopka aktivní v letech 1990-1995.
4 Nevado del Ruiz, Kolumbie 1985
Počet obětí: 25000+
Tato opravdu masivní sopka, měřící 5321 metrů je nejen známá tím, že její vrcholky jsou pokryté sněhem a ledem, ale také tím, že má na svědomí druhou největší vulkanickou katastrofu dvacátého století a čtvrtou největší a nejničivější celkově. Po erupci láva roztavila sníh a led, kterým byl pokryt vrcholek a vznikly lahary (viz sopka č.6), které při této obří erupci dosáhly vzdálenosti až 100km! Podle údajů doslova pohltily město Armero, které zalily společně s několika vesničkami 6 metry bahna, ve kterém zemřelo přes 25000 lidí.
3 Mont Pelée, Martinik (Návětrné ostrovy) 1902
Počet obětí: 30000+
Vulkán vysoký 1397 metrů a byl aktivní naposledy v roce 1932, přesto se nesmazatelně zapsal do dějin vulkanických katastrof. Erupcím této sopky se dostalo názvu „erupce pelejského typu“, jsou charakteristické uvolňováním velkých mračen, kde je teplota 1000 stupňů. Tuto erupci pak provází ještě laviny různé popelové proudy do všech směrů, které zasahují do vzdáleností stovek kilometrů.
Největší erupce se stala na začátku dvacátého století, přesněji roku 1902. Přitom této katastrofě se dalo zabránit, několik dní před erupcí se daly pozorovat úniky plynů, které však nebyly pokládány za důležité. Erupce probíhaly od konce dubna. Na začátku května pak přišly hlavní výbuchy. Ten nejmasivnější přišel 8. května 1902, kdy po strašlivém zvuku a následném výbuchu vznikl nad sopkou obrovský hřib, černý oblak. Počáteční rychlost stoupání tohoto oblaku byla vypočítána na 670km/h, takže si dokážete, respektive nedokážete představit, jak obrovské uvolnění energie to vevnitř sopky muselo znamenat. Následně do minuty zasáhl hlavní město ostrova Saint-Pierre. Město mělo více obyvatel, než normálně, protože zde byli i uprchlíci z vesnic, kteří si mysleli, že zde budou v bezpečí. Mohlo tam být kolem 28000 obyvatel a přežili pouze dva… Erupce, ale již menší pak ještě probíhaly až do roku 1903. V srpnu 1902 bylo zabito ještě přes 2000 lidí vlivem lávových proudů.
2 Krakatau, Indonésie 1883
Počet obětí: 36 417
Sopka je vysoká pouze 813 metrů, nachází se v nám již dobře známé Indonésii a je známá nejen tím, že se považuje za jednu z nejničivějších sopek vůbec, ale také tím, že má na svědomí nejhlasitější výbuch v historii. Hlavní výbuch přišel v roce 1883, kdy při výbuchu vystoupal sopečný prach až do výšky 27km. Největší erupce přišly 27. srpna, kdy 4 obrovské výbuchy vyvolaly 4 velké vlny tsunami, vysoké kolem 30 metrů. Zvuky těchto explozí byly údajně slyšitelné až několik tisíc kilometrů daleko. Při erupci došlo k zborcení magmatického krbu (je to v podstatě zásobárna magmatu – tedy místo pod sopkou, kde je magma, může být hluboké až několik desítek kilometrů). Po tomto zborcení se do „volných prostor“ nahrnula mořská voda a tato masivní přeměna v páru znamenala tuto nejhlasitější a nejničivější explozi. Následující den sopka utichla a téměř (na malé vyjímky) napořád. V roce 1927 zde vznikl nový vulkán, který se nazývá Anak Krakatau (Syn Krakatoa). Co se týče následků, tak vlivem těchto tsunami a erupcí zahynulo přes 36 000 lidí. 165 měst, vesnic bylo zničeno, další desítky vážně požkozeny. Roční teplota na Zemi se snížila o 1,2 stupně (až do roku 1888). Zbytky sopečného popela a částic se rozptýlily v atmosféře a mělo to za následek v dalších několika letech rudé zbarvení slunce.
1 Tambora, Indonésie 1815
Počet obětí: 92000+
Tato stále činná sopka je vysoká 2851 metrů a nachází se kde jinde, než v Indonésii. Leží přesněji na ostrově Sumbawa. Největší sopečný výbuch všech dob se stal v roce 1815, před touto erupcí měla údajně sopka až 4200 metrů!. Po následné erupci, byl dopad popela a částic zaznamenán ve vzdálenosti až 1300km od sopky!. Bylo ho tolik (150km kubických), že údajně v okruhu 65km pod jeho tíhou padaly střechy! Bylo vyvrženo 400 miliónů tun sirných plynů. Dále, v okruhu 80km nezůstalo nic živého. Následný rok byl vyhlášený rokem bez léta. V Evropě lidé museli zabíjet své koně, aby vůbec přežili. Ti byli v té době hlavním dopravním prostředkem a na základě tohoto pak vznikal velký dopravní chaoz a problémy. Po této katastrofě a následném hladomoru byly ceny na životech vyčísleny až na 120 000. Mělo to následky i na klimatu, o téměř jeden stupeň se snížily na několik let teploty, v Maďarsku například padal „hnědý sníh“. Moderní odhady dnes říkají, že tento výbuch byl 4x větší, než výbuch Krarataua (číslo 2.)
Mohli jste se nyní sami přesvědčit o tom, jak dokáže být příroda také ničivá. Na tomto článku mne velice bavilo pracovat. Opravdu, při shromažďování informací jsem opravdu někdy kroutil nevěřícně hlavou, čeho všeho je naše matička Země schopná. Je to možná daň za to, jak ji neustále drancujeme, nejspíš ukazuje, že se také dokáže bránit. Je otázka, jak dlouho…
Zdroje: wikipedia, google
