Vánoce jsou skoro tady, a proto pokračujeme v našich vánočních speciálech! Přinášíme deset zajímavostí z vánočních tradic a historie.
10. Název
Slovo Vánoce pochází z německého Weinachten, to v doslovném překladu znamená svatá noc. Jak vidíte, převzatost do našeho jazyka není zrovna doslovná, ale jistý systém zde je. První slabika „vá“ je ponecháním počátku německého „Wei“, dále se přiřadila druhá část slova „noc“, upraveno tedy na noce.
9. Čokoládové figurky na stromečku
Tohle je trošku taková perlička, protože se jedná o ryze českou záležitost. Malé čokoládové figurky zabalené v barevném alobalu jsou výplodem naší, české, nápaditosti.
8. Advent
Advent, to je doba, kdy každý očekává neděli, aby si mohl zapálit svíčku na slavnostním věnci. Ale v hlubším hledisku se jedná o dobu příprav na příchod Spasitele, během níž byl zaveden tvrdý půst. Půst jako takový znamenal dle Starého zákona pokání, vyjadřoval smutek za zesnulé.
7. Datum
Narodil se Kristus pán, veselme se… Ano, Vánoce jsou známé jako den, kdy se narodil náš milovaný Ježíšek, ale kdy vůbec přišel ten nápad, že by se mělo jeho zrození slavit? Skutečností je, že až v době 200 let našeho letopočtu se setkáváme s touto myšlenkou. Zajímavý je fakt, že teologové z Alexandrie rozhodli, že tomu bude vždy 20. května. Až okolo roku 380 římská církev určila, že se takto významný den bude slavit v prosinci, a to 25. Tento den se totiž již vázal s velmi důležitým dnem, jednalo se o svátek holdující narození Slunci. „… v den, kdy se narodilo Slunce… Ježíš by měl být také narozen…“ přesně takto znělo zdůvodnění. Mimochodem, o Kristovi se v Bibli hovoří jako o světle, tudíž i z tohoto důvodu ta spojitost se Sluncem. U nás se slaví o Štědrém dnu, který byl zvolen o den dříve, coby předvečer celé slavnosti.
6. Obdarovávání
Daruj dárek, daruješ tím část sebe… toto byla prvotní myšlenka obdarovávání o Vánocích, která se zrodila v době středověké. Dárek měl sloužit k upevnění mezilidských, především rodinných, vztahů. Nejvzácnější byly prezenty, které byly vlastnoručně vyrobeny, ty měly pro obdarovaného největší hodnotu. Škoda, že z původního ideálu v současnosti moc nezbylo… Zkusme se zamyslet, jakou radost by naší matce udělala ručně vyrobená originální váza na její oblíbené květiny…
5. Vánoční stromeček
Je pravdou, že úplně přesný původ jehličnatého vánočního stromečku, není úplně jistý, ale traduje se, že byl zvolen z toho důvodu, že propojuje 3 základní části světa. Jeho kořeny značí Peklo, kmen symbolizuje Očistec a jeho větve znamenají Nebe. Dalším důvodem, proč byl vybrán zrovna jehličnatý strom, byla skutečnost, že je věčně zelený, neopadavý, což má symbolizovat věčný život. Další informací je, že za zrodem vánočního stromečku stojí známý protestant Martin Luther, ale tato idea je z velké části vyvracována.
3. Santa Claus
Však ho dobře znáte! Je to takový bělovousý děda v červeném kabátě a čepicí, co pochází ze Severního pólu a každé Vánoce zapřáhne své soby a frčí obdarovávat dětská neviňátka prostřednictvím komínů. Jasně, jasně… jenže, jak tato rozdávačná legenda vůbec vznikla? Tvrdí se, že postava Santa Clause byla inspirována biskupem Saint Nicholasem alias Svatým Mikulášem, který se narodil okolo 3. století našeho letopočtu v turecké obci Patara. Tento biskup byl známý pro své tajné peněžní dary chudým lidem.
3. Jmelí
Stojíte pod jmelím, musíte se políbit! Jmelí k Vánocům také neodmyslitelně patří. Již od pohanských dob je mu přisuzována magická moc. Tvrdí se, že pokud je doma zavěšeno jmelí, přináší do domova štěstí a lásku a ochraňuje proti zlým čarodějným silám a duchům. Dále se kouzelná moc zvyšuje, pokud jmelí nebylo zakoupeno, ale darováno. Také platí, že čím více kuliček bude jmelí mít, tím je jeho síla účinnější. A líbání pod jmelím se zrodilo z keltských pověr, které tvrdily, že jmelí zaručuje plodnost a udržuje pevný vztah zamilovaných právě kvůli lepivým kuličkám.
2. Kapr
Vánoce, jako postní období, dominují rybami. Proč u nás kraluje tradiční kapr s bramborovým salátem? Protože ho tak prosadila ve své Domácí kuchařce slavná buditelka Magdalena Dobromila Rettigová.
1. Zvuk zvonečku
Cililink, cink, cink… každé malé dítě při štědrovečerní večeři nečeká na nic jiného než na melodický zvuk zvonečku. Opět nás ale zajímá, jak k této tradici vůbec došlo? Napadlo by vás, že vše začalo u zlých duchů? Zvuk zvonků totiž v době pohanské sloužil k zahánění zlých duchů během dlouhých pozdně podzimních a zimních nocí. V té době bylo skvělé, že zvonky byly velmi levné, proto si je mohla dovolit téměř každá domácnost. Později se zvuk zvonů začal spojovat s trochu jinou situací, byl využíván při oznamování důležitých událostí, především těch negativních, jako je hrozící nebezpečí při požáru nebo při oznamování úmrtí, přičemž tento zvyk se na některých českých vesnicích stále drží. Nicméně, zvony začaly oznamovat také oslavy nebo narození a postupem času se tato tradice přesunula právě až k Vánocům. Můžeme ještě dodat, že cinkání zvonečku se ke Štědrému dni dostalo plynule z toho důvodu, že vánoční koledníci sebou dříve nosili lehoučké zvonečky, aby lehkými, cinkavými tóny doplnili koledy, které zpívali.
