1. Slepice
Slepice je opravdu mnohem víc inteligentní tvor, než byste si mysleli. I přesto, že slepičí mozek je hodně malý a pro přežití jej prakticky nepotřebují, jak dokazuje například Mike the Headless Chicken (kuře, které žilo bez hlavy 18 měsíců vcelku normální kuřecí život). No ale i tak mají slepice vysoce vyvinutý způsob komunikace.
Vědci přehráli zvuk kuřete, které zrovna našlo potravu do domestikovaného hejna drůbeže. Hejno si hned mezi sebou začalo předávat informace o nalezené potravě. Tento jev vědci označují jako „reprezentativní signalizace“, o níž se domnívali, že ji ovládají pouze lidé a primáti. Kuřata si ale mezi sebou dokážou předávat mnohem více informací – jako je například varování před predátory.
2. Holubi
Holubi nepatří zrovna mezi oblíbené ptáky, jelikož jsou považovaní spíše za tupé škůdce. Nicméně bylo prokázáno, že právě holubi mají význačnou kognitivní schopnost. Dokážou rozeznat, když se od sebe něco liší či jsou si dvě věci podobné. Jedná se o příklad abstraktního myšlení, které je vlastní nám, lidem. Zároveň mají možnost rozpoznat sami sebe v zrcadle zhruba na úrovni tříletého dítěte. Tuto schopnost má jen opravdu malé procento našeho zvířectva.
3. Pavouci
Mnoho z nás se pavouků bojí, a ani by nás nenapadlo, že jsou mnohem chytřejší, než si myslíme. Pavouci jsou vysoce společenští a inteligentní tvorové, kteří dokážou skvěle pracovat ve skupinách, například při stavbě sítě. Pokud je jich dostatek, klidně jsou schopní vytvořit síť o velikosti stromu. Například skákavka dokáže pracovat na principu pokus/omyl. Pokud se jednou zmýlí, nikdy pokus neopakuje a zkouší zase něco dalšího. Pavouci dokážou také reagovat na negativní či pozitivní zpětnou vazbu a podle toho měnit své počínání. Takže až se příště pokusíte nějakého zabít a neuspějete, možná jste ho právě posílili a v budoucnu se k vám dokáže lépe připlížit.
4. Ryby
Říká se, že rybky mají krátkou paměť – a to rozhodně není pravda. Jejich schopnosti tímto ale zdaleka nekončí. Dokážou totiž také i skvěle vzájemně komunikovat.
V jednom experimentu byla ryba umístěna do nádrže se sítí, která měla malou díru. Poté, co se naučila, kde je úniková cesta, byla vyjmuta. O rok později, když byla vhozena zpět do stejné nádrže, byla okamžitě schopna rozpoznat své okolí a uniknout. Zároveň je úctyhodné, že ryby odebrané z volné přírody, když jsou vhozené do nádrže plné ryb, které nikdy neviděly otevřený oceán, jsou schopné naučit své bratry v zajetí, jak rozpoznat predátory a přežít na vlastní pěst.
